Mýty a fakta o nestátních neziskových organizacích

Když se řekne nezisková organizace, lidé si s tímto pojmem spojují věci, které jsou buď zcela nepravdivé, nebo jsou pravdivé jen částečně. Rozhodl jsem se proto popsat nejrozšířenější mýty o neziskových organizacích, se kterými se často setkávám ve svém okolí i v médiích, a uvést je na pravou míru.

Mýtus první: Neziskovky nevytvářejí žádný zisk

Mnoho lidí si myslí, že neziskovky, jak se neziskovým organizacím zkráceně říká, nemohou vytvářet žádný kapitál, žádný zisk. Tento mýtus je natolik rozšířený, že mu věří dokonce i někteří lidé přímo z neziskovek. Neziskovky ovšem zisk vytvářet mohou, či spíše musí, aby mohli správně fungovat.

Žádná organizace, ani ta nezisková, se neobejde bez prostředků na své fungování. Na každý projekt, který chcete v rámci jakékoli organizace realizovat, potřebujete minimálně tužku a papír, což něco stojí. Ona neziskovost neziskových organizací spočívá v tom, že dosažený zisk nejde do kapes jednotlivých členů organizace, ale je použit na rozvoj její činnosti (na přípravu a realizaci projektů, na mzdy zaměstnanců apod.). U neziskových organizací totiž hlavním smyslem jejich fungování není dosažení finančního zisku, ale naplňování nějakého společného zájmu či poslání, které členové či zakladatelé neziskovek sdílejí.

Neziskovka tedy může dosahovat zisku, ale ten nesmí sloužit k osobnímu obohacení jednotlivců.

Mýtus druhý: Neziskovky jsou charitativní organizace a starají se o slabé a nemohoucí jedince

Když se řekne neziskovka, řada lidí si představí organizaci sdružující lidi, kteří se starají o nemohoucí seniory, o postižené lidi či o bezdomovce. Takové organizace jsou mezi neziskovými organizacemi samozřejmě celkem běžné, ale neziskové organizace mají daleko širší oblast působnosti než jen charitativní činnost. Jejich činnost zahrnuje širokou škálu oblastí – boj s korupcí, prosazování transparentní politiky, ochranu životního prostředí, integraci cizinců, vzdělávání, sport, komunitní rozvoj a mnohé další.

Člověk tedy nemusí být milosrdný samaritán, aby mohl působit v neziskové organizaci. Neziskovky se mohou věnovat v podstatě nekonečnému množství činností, pokud nejsou v rozporu se zákonem, a jsou tak otevřené prakticky všem lidem nehledě na jejich vzdělání, věk či politické smýšlení.

Mýtus třetí: Když pracuji v neziskovce, nesmím pobírat žádný plat

Lidé mně jakožto studentovi neziskového sektoru často pokládají tuto otázku: „A z čeho budeš s timhle vzděláním žít?“ Žijí totiž v domnění, že ten, kdo pracuje v neziskovce, nemůže pobírat žádný plat. To je samozřejmě nesmysl.

Je pravda, že existuje řada menších neziskovek, které nemají žádné placené zaměstnance, a jejichž členové se scházejí ve svém volném čase a nic z toho nemají (pokud jde o peníze). Pokud chce ale neziskovka dělat větší a složitější projekty, potřebuje na ně už placené profesionály, kteří tomu budou věnovat potřebné úsilí a čas. Když na něčem pracujete pět dní v týdnu osm i více hodin denně, nemůžete žít jen „z dobrého pocitu“.

Větší a zavedené neziskovky tedy mají zaměstnance, kteří za svou práci dostávají adekvátně zaplaceno, stejně jako každá jiná firma či podnik.

Když se to vezme kolem a kolem, práce v neziskovce se zase tolik neliší od práce v jiných typech organizace. Kdo v ní chce být úspěšný, musí být stejně schopný a stejně cílevědomý jako ten, kdo chce být úspěšný v komerční sféře.